Pomoc Západu Ukrajině je bezprecedentní
Rozhovor Jiřího Š. Ciselara s Tomášem Pojarem
Uplynul téměř rok od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Dynamika konfliktu se v posledních týdnech změnila a Rusko se nyní na většině fronty musí bránit. Deklarovaným cílem Ukrajiny je aktuálně osvobození celého území včetně Krymu. USA a další západní spojenci vyhlašují, že podmínky míru si musí stanovit sama Ukrajina. Domníváte se, že se tento navenek jednotný postoj západních zemí udrží a „přežije“ i další měsíce?
Jednota vydržela doteď, což mnozí nečekali. Pro mě je to milé překvapení. A jsem přesvědčen, že ještě vydrží. Potřebujeme dva roky, aby se Rusko vyčerpalo, my zůstali silní a skutečně se zbavili závislosti na ruských energiích. A už nikdy nemohli být jako ČR nebo EU vydíráni ze strany Ruska tak, jako je tomu dnes.
Co by jej mohlo změnit a donutit Ukrajinu ke změně postoje?
Dlouhodobé zamrznutí frontové linie.
V posledních týdnech, kdy na ukrajinská města Rusko útočí ve zvýšené míře raketami a zřejmě íránskými drony, se západní země postupně rozhoupávají k dodávkám pokročilých protileteckých systémů. Nicméně se nabízí otázka, proč tomu tak nebylo už dříve. Není reakce západních zemí příliš pomalá (viz třeba Německo a Iris-T)?
Vždycky se dají dělat věci rychleji a ve větší míře. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že západní pomoc Ukrajině je naprosto bezprecedentní a rozhodně bych na ni před invazí nevsázel. Je to pro mě jedno z největších a milých překvapení.
Ano, i německá pomoc mohla být zpočátku rychlejší a robustnější, ale stejně tak platí, že i tato pomoc je bezprecedentní, rozhodně nepolevuje a Berlín posílá další a další zbraně. Zároveň platí, že od chvíle rozhodnutí vždycky trvá minimálně několik týdnů, než vycvičíte vojáky a zbraňové systémy doputují na místo. Teď je nejdůležitější nepolevit a zajistit dlouhodobý přísun zbraní a munice tak, aby se Ukrajinci mohli úspěšně bránit. Jistě ještě mnoho měsíců vydržíme.
Izraelská vláda od začátku konfliktu na Ukrajině stojí trochu stranou. Poskytuje sice Ukrajině humanitární pomoc, ale vojenské dodávky vytrvale odmítá, za což čelí na Západě sílící kritice. Můžete jako bývalý velvyslanec v této zemi osvětlit důvody izraelského postoje a to, zda se situace v tomto ohledu může změnit vzhledem k zapojení Iránu do dodávek zbraní Rusku?
Íránský teokratický režim, volající po zničení Izraele a usilující o jadernou zbraň, Izraelci považují za existenční nebezpečí. Izrael bojuje válku s Íránem v Libanonu, Gaze a zejména v Sýrii. Tam je také ruská armáda se svými protileteckými systémy. A Izrael se nechce zapojit do přímé války s Ruskem pár desítek kilometrů od svých velkých měst, což by v případě dodávek zbraní na Ukrajinu určitě hrozilo. Stejně tak nechce, aby Rusko Íránu pomáhalo s jaderným programem. Rozsáhlé íránské dodávky do Ruska však mohou ledacos změnit, byť bych na to moc nevsázel. Pro Izrael je to rozhodně nelehká situace, většina Izraelců totiž stojí na straně Ukrajiny.
Médii proběhla zpráva, že americká administrativa tlačila na ukrajinskou administrativu, aby se nestavěla kategoricky proti případným mírovým jednáním s Ruskem. Dovedete si představit za současné situace možnost takových jednání mezi Ukrajinou a Ruskem? A za jakých podmínek?
Rusko v tuto chvíli okupuje část Ukrajiny, terorizuje ukrajinské obyvatelstvo, bombarduje ukrajinská města a nic nenasvědčuje tomu, že by mělo zájem o jakákoli jednání. Jednání prostě nyní nejsou na pořadu dne.
Zdá se, že Putinova strategie vydírat Evropu přes energie nezafungovala. Možná i proto v posledních týdnech opět zesílila rétorika ruského režimu stran jaderného vyhrožování. Sám jste patřil k těm, co hned na začátku konfliktu na Ukrajině mírnil ty, co volali po větším zapojení Západu (například zřízením bezletové zóny), protože by to mohlo mít nedozírné důsledky. Kde je podle vás ta hranice, kdy je pomoc Západu taková, aby Rusko nevyprovokovala k jejich použití? Zdá se, že se ona hranice stále posouvá…
Celý rozhovor najdete na stránkách partnerského magazínu CZDEFENCE. KLIKNĚTE ZDE.
Foto: Vládní poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar, zdroj: Úřad vlády ČR.