BEZP. ANALYTIK KUCHYŇA: O bezpečnosti (střední) Evropy se dnes rozhoduje na Ukrajině a v Gaze
Autor: Jaroslav Kuchyňa
Středoevropský prostor zahrnující země tzv. V4 (ČR, PL, SR, Maďarsko) rozšířený geograficky o Rakousko patřil přes 30 let vůbec k nejbezpečnějším v Evropě. Střední Evropa dlouhodobě nebyla přímo ohrožena státním terorem z třetí země a islámský terorismus v projevech zaznamenaných na Západě se zde až na jednu výjimku (Rakousko) neprojevoval. Kulturní války, obava o energetickou bezpečnost, kybernetické útoky, dezinformace, zpravodajské operace – toho všeho nebyl region ušetřen ani v minulosti, ale s pomocí aliančních partnerů se s tím vždy nějak vypořádal. To platilo do února 2022.
Ruská agrese na Ukrajinu přinesla do střední Evropy přímo existenciální hrozbu. Ta by za určitých okolností mohla středoevropské státy připravit o to, co si vybojovaly po pádu komunismu, resp. po vítězství Západu ve studené válce. Ohrožena je jejich svoboda.
Tvrzení, že za českou svobodu se dnes bojuje u Avdějevky či v blízkosti Oděsy, není rozhodně přehnané.
Imperiální a agresivní politika RF se nesmířila s tím, že území, které kdysi Moskva ovládala, už nepatří do její sféry vlivu. Faktory, které o tom rozhodly, např. vstup většiny středoevropských zemí i Baltských států do NATO, momentálně nejsou podstatné. Putinovi je to jedno. Ruský úspěch na Ukrajině a posun impéria na Západ by střední Evropu ohrozil podobně jako II. světová válka.
Další hrozba s tím spojená spočívá v tom, že ne všechny středoevropské státy si to uvědomují. Slovensko a jeho nová politická reprezentace přemýšlí o své obraně v kategoriích dohod s Impériem. Zlo se někde zastaví a nebude dále postupovat, když se k němu budeme chovat vstřícně. Maďarsko mělo s jednou ze stran rusko-ukrajinského sporu z minulosti nevyřízené účty, přes které se nedokázalo přenést ani po agresi. I přes svou negativní historickou zkušenost s Ruskem se maďarská politická reprezentace tváří, že se jí konflikt v sousední zemi (!) netýká.
Rovněž Budapešť preferuje cestu dohody s agresorem. Rakousko zachovává svou neutralitu a zůstává ukryté v obklopení aliančních zemí s důvěrou, že nové turbulence přečká jako vždy. Část její politické scény (FPO) se domnívá, že dohoda s Putinem je možná, a někteří exponenti předchozích vlád se dokonce přestěhovali trvale do Ruska.
Polsko a Česká republika se chovají jako by měly jinou středoevropskou DNA. Právě jejich zkušenost s Ruskem vedla k přímé pomoci Ukrajině, k přijímání migrantů a k přesvědčování Západu, že se Rusko na ukrajinské hranici nezastaví. Největším teroristou ohrožujícím dnes středoevropský prostor je tak jednoznačně Putin. V Praze a ve Varšavě to pochopili okamžitě. Maximální podpora Ukrajiny – v tom především dodávky zbraní – je tudíž hlavním charakteristickým rysem boje proti terorismu ve střední Evropě.
Země V4 dlouhodobě odmítají migranty z Blízkého východu
Druhý konflikt, který se může do tohoto prostoru promítnout, je probíhající válka v Gaze. Válka státu Izrael s nestátním aktérem – s teroristickým hnutím Hamás. Islámské teroristické skupiny již mnohokrát v Evropě útočily, ale středoevropskému prostoru se zatím islámský terorismus vyhýbal. Radikální islám zde nikdy neměl ani komfortní, ani vhodné operační zázemí. V prostoru žije jen nepočetná muslimská menšina a země V4 dlouhodobě odmítají přijímat migranty z Blízkého východu. Konsensus středoevropských politiků napříč ideologickým spektrem vůči nelegální migraci z muslimských zemí zde přetrvává.
Středoevropské země se rovněž musí spolehnout v první řadě samy na sebe a teprve potom na článek 5 Washingtonské smlouvy. V Polsku to pochopili 23. února 2022, v Praze posléze také. V Bratislavě a v Budapešti ještě ne.
Pochopit to = začít budovat silnou armádu, zbrojit, shromažďovat zpravodajské informace a sdílet je s nejbližšími spojenci, zvyšovat procenta HDP na obranu a zcela odmítnout teorii appeasamentu. S agresorem, imperátorem či teroristou se dohodnout nelze. Ten musí být poražen!